Atletický školní klub MAZURSKÁ

Domů
Nahoru
Aktuality
Kdo jsme...
Jak nás najdete
Tréninky a trenéři
Soustředění
Současný stav
Nábor členů
...proč ?
Výsledky
Fotogalerie
Pár odkazů

 
 
 
Aktuálnější léta (2002-2006)

            2002, 2003, 2004, 2005, 2006

 

2002

 

Přípravka dívky

Mladší žákyně

Starší žákyně

Dorostenky

 

Přípravka chlapci

Mladší žáci

Starší žáci

 

Ženy

Muži

 

 

Přípravka dívky

 

na začátek stránky

 

 

Mladší žákyně

 

na začátek stránky

 

 

Starší žákyně

 

na začátek stránky

 

 

Dorostenky

 

na začátek stránky

 

 

Přípravka chlapci

 

na začátek stránky

 

 

Mladší žáci

    Nově náborovaná skupina mladších žáků se připravovala pod vedením hlavního trenéra Radka Vašíčka, s nímž spolupracovali Filip Kubelka, Lenka Spurná, Radka Horčíková a jedna z maminek, Pavlína Šťastná. Tréninková skupina čítala celkem 27 chlapců (bez ohledu na to, kdy do oddílu přišli) v širokém věkovém rozpětí od ročníků narození 1990 až po 1995, největší (a původně zamýšlenou) část družstva však tvořili mladší žáci narození v letech 1990 a 1991. Široký věkový záběr sice poněkud ztěžuje práci, především co se týká komunikace, ale vhodným volením tréninkové skladby a dělením skupiny během tréninků byl tento očekávaný problém prakticky eliminován.

    Většina přípravy na první sezónu v kariéře probíhala formou her, seznamování se s atletikou, jejími pravidly, zákonitostmi a rozličnými disciplínami a zdokonalování sebe sama v obratnosti, rychlosti, technice a v neposlední řadě i v doplňkových kolektivních sportech. Dvakrát týdně se kolektiv scházel k odpoledním tréninkům, snad umě a zajímavě koncipovaným s ohledem na budování kladného a vřelého vztahu k atletice jako královně sportu. Navíc sport byl vhodně sklouben i se stmelováním party – např. nepovinný společný výlet do okolí Prahy.

    Vzhledem k tomu, že svěřenci neměli ještě s žádnými závody osobní zkušenost, byla vynechána halová sezóna, jejíž žákovské veřejné závody nebyly, kvůli pravidelným počtům zúčastněných a jimi způsobovanému chaosu a časovému posunu, shledány vhodnými k prvnímu seznámení se závodní atmosférou. Tu svěřenci okusili až na 1. kole městského přeboru družstev (přespolní běh 24.4.2002 v Prokopském údolí) a na prvních veřejných závodech na dráze (Stadion mládeže na Kotlářce, 9.5.2002).

    Pro soutěže MPD musela být ovšem tréninková parta uměle roztržena na dvě části – starší z kolektivu doplnili chlapce ze skupiny Nory Erbenové a vytvořili tak “A“ – družstvo pod jejím vedením, které závodilo v “A“ skupině MPD mezi nejlepšími pražskými oddíly. Bohužel v druhé polovině sezóny muselo být toto družstvo z našich řad ještě více posíleno v zájmu udržení účasti v soutěži i pro příští rok (čili pro nás), což se nakonec podařilo, ale samozřejmě to oslabilo “B“ – tým, závodící v “B“ skupině MPD. Ten se ve finálových kolech sezóny potýkal s nízkou účastí na závodech, způsobenou nejen účastmi na školních akcích, ale v některých případech i nedisciplinovaností a často také pro nás stále nepochopitelnými zákazy rodičů, prezentovaných s omluvou, že je zima a potomek by se mohl nastydnout. Tak jak se v “Béčku“ propadala účast a disciplína na závodech, propadal se i celý tým tabulkou své soutěže až na její chvost. Odstup od soupeřů usadivších se v tabulce nad námi se mohl ještě prohloubit, nebýt v posledních dvou kolech účasti pěti nových chlapců, kteří ač měli za sebou jeden až dva tréninky (na rozdíl od ostatních), na závody přišli a v posledním kole nám zvýšili účast z jednoho závodníka na šest. Vzhledem k danému minimálnímu počtu startujících z jednoho družstva nám zachránili hlavní body, o které bychom, jako trest, přišli.

    Protože máme za sebou teprve první sezónu, nemá cenu předčasně hodnotit výkony jednotlivců, ty se budou zlepšovat s tím, jak se budeme popasovávat s technikou a hlavně tréninkovou a závodní disciplinou. A právě za ni lze již nyní chválit především nerozlučné dvojky, Honzu Vlacha s Ondrou Černým, Radima Kůtu s Petrem Baumem a některé další – každému už jeho svědomí napoví, jestli se může přiřadit do jejich společnosti, nebo zda někde něco ošidil, nepřišel na závody, ač mohl, či se nechoval tak, jak by měl.

    Musím se také zmínit o letním soustředění, jenž se konalo v posledním srpnovém týdnu v Rožmitálu pod Třemšínem, na které jsme jeli nezvykle již v prvním roce činnosti a které mělo taktéž přispět jak k individuálnímu rozvoji schopností, tak z velké části ke stmelení party. Bohužel se ho zúčastnilo pouze 8 svěřenců, na druhou stranu bohudík, že ti, kteří patří k prakticky bezproblémovým jedincům. Celé soustředění proběhlo v oboustranně příjemné atmosféře atletických tréninků, prokládaných množstvím her a soutěží, a (až na výjimky) bez jakýchkoli disciplinárních prohřešků, což dává do budoucnosti nadějnou perspektivu na udržení dobrých přátelských vztahů mezi atlety v rámci naší skupiny, s námi trenéry i mezi jednotlivými skupinami v našem malém oddíle.

Za skupinu  Filip Kubelka - trenér

na začátek stránky

 

 

Starší žáci

 

na začátek stránky

 

Ženy

 

na začátek stránky

 

Muži

    Po loňské úspěšné premiéře mužského týmu v Městském přeboru družstev jsme zvědavě očekávali, co nám přinese sezóna letošní. Přes zimu sice nedošlo k výraznému rozšíření týmu, ale snad o to víc byl kolektiv utužován při společných sportovních i mimosportovních akcích. Společné tréninky se, stejně jako minulý rok, nekonaly, neboť toto družstvo bylo založeno s cílem „jen tak si zazávodit“. Dalším důvodem byl nedostatek volného času jeho členů.

    Ještě před začátkem závodní sezóny pro nás bylo překvapením rozdělení Městského přeboru do dvou tříd, a to kvůli zvýšení počtu startujících družstev z devíti na deset. Protože jsme v předcházející sezóně skončili na šestém místě, byli jsme zařazeni do II.třídy, a tím nepřímo pasováni na favorita této skupiny a nejžhavějšího kandidáta na postup do I.třídy.

    V prvním kole soutěže se naše role favorita sice potvrdila, ale zároveň se ukázalo, že postup nemáme rozhodně jistý předem, neboť nováček soutěže nám „šlapal na paty“. Zodpovědný přístupu zúčastněných, kdy každý absolvoval všechny disciplíny, ve kterých měl šanci bodovat, vedl k situaci, kdy někteří absolvovali „dvouhodinový pětiboj“, tzn. maximální počet povolených disciplin během dvou až tří hodin s přebíháním ze sektoru na sektor. I když v každém soutěžním kole chyběla některá ze základních opor týmu, podařilo se nám první tři kola vyhrát a do posledního tak jít s velkou nadějí na postup. Protože jsme našeho konkurenta na postup poráželi o 15-30 bodů a ostatní týmy o více než 50, byl optimismus na místě, avšak k opatrnosti nás nabádalo vědomí, že tentokrát budou chybět opory tři. Po urputném a napínavém boji o výhru v tomto kole jsme skončili těsně druzí, a tak se mohli radovat z celkového vítězství a tudíž i postupu do I.třídy.

    Postup - cíl, který jsme si dali na jaře, byl splněn. Taktéž se nám daří naplňovat původní ideu k založení družstva, jíž bylo obnovit stará sportovní přátelství a popřípadě navázat i přátelství nová. Pro příští rok je naším předsevzetím pokračovat a vylepšovat předváděné výkony a bojovat minimálně o střed tabulky I.třídy.

Tak tedy příští rok uvidíme…

za skupinu - Radek Vašíček - vedoucí družstva

na začátek stránky

 

                            2005 (c)  VaR   poslední aktualizace 9. září 2014